Jdi na obsah Jdi na menu
 


 
Inženýru Jožovi Dvořákovi patří místo v historii Baníku nejvýše. Agilní muž činorodého ducha má spolu s několika nadšenci lví podíl na prosperitě klubu, který v prvních letech existoval především díky elánu a vynalézavosti těch nejvěrnějších. Byli hráči i funkcionáři současně a jako takoví se nejen o činnost starali, ale kopanou samou i hráli...
Je sice pravda, že začátky byly skromnější než dnešní rozsáhly program ligového oddílu se všemi mužstvy, ale chybějí nám měřítka velikosti nadšení, z něhož se rodily příští velké činy. Nebyly peníze, nebylo hřiště, nebyly dresy, konečně ani dostatek dobrých hráčů. To všechno se nezměnilo přes noc a změny k lepšímu nepřišly samy sebou...

Inženýr Joža Dvořák, který kromě mnoha jiných funkcí byl také neobyčejně pečlivým kronikářem, vydává svědectví jedinečně zasvěcené, sám hrál fotbal opravdu výborně. V letech 1923, 1924 a 1926 byl nejlepším střelcem mužstva SK Slezská Ostrava, tento primát rodiny Dvořáků pak dovršil ještě úspěšnější bratr Vladimír, který střílel za Slezskou nejvíce branek v letech 1925, 1927, 1928, 1929, 1931 a 1932. Na jejich místa pak nastoupili Pleva a Sulkovský.

Ještě před vznikem klubu SK Slezská Ostrava se hrál na pravém břehu Ostravice fotbal, ale důležité roky přišly bezesporu až po skončení první světové války. Všude jinde v Ostravě se brzy vrátila kopaná k normálnímu životu, jen právě na Slezské Ostravě - vlastně tehdy do roku 1919 i Polské Ostravě - ne. Bylo tam dost mladých, kteří po vlastním klubu toužili a tak ti, kdo neměli dost vysokou výkonnost, aby o ně byl zájem jinde anebo ještě neměli zvučné jnéno, se združovali do samostatných kroužků. Začínalo se s hadrovou puckou, až když bylo zájemců víc, sehnaly se peníze na míč a to už se přihlásil i soupeř... Každé příhodné místo posloužilo jako hřiště, a bylo jich hodně, na Kamenci, Hladnově, Jaklovci, Zárubku... Hřiště bez čar, ale také bez branek, jak si chlapci hrají dodnes, místo tyčí kabáty nebo kameny a gól platil jen do takové výše, kam dosáhl brankář. Pak už neplatil...

Každý takový kroužek měl své jméno, třeba SK Slávia, Slezští amatéři, SK Meteor, AC Bunk, Dělnický team, ale žádny nebyl klubem se vším, co k tomu už tehdy patřilo. Bylo k tomu nezbytné především hřiště, a pak také organizátor. Ale přece právě tady bylo podhoubí, z něhož později náš klub vyrostl...

Mnozí z mladých nadšených fotbalistů, kteří začínali v těchto kroužcích, oblékali postupně dresy SMKO, MOSC nebo studentské jedenáctky Slovanu Moravská Ostrava, a tak návštěvnici utkání těchto klubů začali pociťovat tak trochu jako křivdu,že Slezská Ostrava nemá svoje vlastní mužstvo.....